Oživlé trní
5. 5. 2007
Oživlé trní
Tam v trní, za úplňku měsíce,
růže jest, živena z hrobů.
Tam u trním obrostlého kříže,
tam její květ vzdychal,
čerpal život ze smrti.
Okvětí jak krev,
trny jak vášeň a listy, jak sny,
tak dokonalé.
Zde poslední vzdech země
a život zdá se, zde není.
Jen kosti bílé a trní na mramoru,
ta růže živá nehodí se sem.
Zem si ji k sobě zase vezme
a trní s křížem splete se,
květ zčerná, život vytratí se.
Jen měsíc dodá růži zašlou krásu,
stříbřité smrti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
